Záznam vysílání zde: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096898594-udalosti-komentare/214411000370827/obsah/346349-sluzebni-zakon-miri-na-hrad

1) První záběr, první dojem

Ve chvíli, kdy na něj poprvé namíří kamera, kouká do papírů a pije. Potom líně zvedne oči k moderátorovi, nakloní se ke straně a suše pozdraví.

Divák je na hosta zvědavý, čeká, co zajímavého se dozví. Místo toho vidí hosta, který vypadá, že zrovna něco důležitého čte.

Výsledný dojem: Neobtěžuje ho náhodou ta televize? Nevytrhli ho z nějaké práce? Asi ne, když je v živém vysílání. :) Připravuje se tedy ještě narychlo?

Řešení: Když se na vás otočí moderátor a představuje vás divákovi, jste již v záběru. Je to vaše první setkání s divákem "face to face”. Ačkoliv vysílání sleduje velký počet lidí, divák vás vnímá jako byste s ním mluvil jeden na jednoho. Proto je fajn sedět přirozeně, ale zpříma, očekávat pohledem moderátorova slova a mile a rozhodně pozdravit. Je to adekvátní prvnímu dojmu.

2) Čas 2:02 

Sděluje divákům, že se možná pobavili, i když trpce. Co když se nepobavili? Co když je jejich dojem z přehrané reportáže úplně jiný? Říkat divákovi, jaké by měly být jeho pocity, je riskantní. Protože ti diváci, kterým se do pocitů netrefíte, budou z vašich slov minimálně rozpačití. Nebude se jim líbit, že se jim snažíte říct, že by měli cítit něco jiného. Jsou to svéprávní jedinci a jejich pocity mohou být libovolné.

Řešení: Je lepší vztáhnout hodnocení k vlastní osobě. Okamura mohl například říct, že kdyby se to netýkalo zrovna naší země a našeho parlamentu, tak by se tím i pobavil. Bohužel je to trpká vizitka naší politické kultury.

3) Čas 3:11 

Čte z návrhu zákona a hned poté se rádoby směje, přičemž uvádí, že to už by nevymyslel fakt nikdo. Divákovi tu nemusí být zřejmé, v čem je onen “vtip”. Asi totiž řekl něco vtipného, když se tomu směje… a divák to nepochopil? Jak se cítíte, když nepochopíte vtip? 

Řešení: Pokud tedy chtěl říct, že je to absurdní, bylo by lepší říct, že to je absurdní, přičemž by na to mělo hned navazovat vysvětlení oné absurdity. Neuvádějte diváka zbytečně do situace, kdy si bude připadat jako nechápavý trouba.

4) Čas 4:48 

Pro změnu řekl moderátor něco vtipného, že mu Okamura naoko pobaveně děkuje? Co to bylo? Pokud to divák nechápe, nebude s vámi v tu chvíli sympatizovat. Je zbytečné riskovat divákovy sympatie pro nic za nic, zvláště když se situace dá řešit jinak.

Řešení: Pokud je otázka, kterou moderátor položí, z vašeho pohledu vážným nepochopením situace a skrývá v sobě velká rizika, je rozhodně lepší nehrát divadlo a vysvětlit, co to ve skutečnosti znamená. Pokud je situace vážná, její vážnost zdůrazníte tím, že vaše mimika, gesta a tón řeči budou této situaci skutečně odpovídat a budou tedy v souladu s významovým sdělením.

5) Čas 5:26 

Sedí v hospodě na pivu, kde vypráví veselé “historky z natáčení”? Část diváků zde možná pobaveně zvedne obočí, část se možná ušklíbne. Přitom nepochybuji, že chtěl sdělit vážnost situace: posílení politizace státní správy. 

Řešení: Stejné jako v bodě 4.

V celém Okamurově projevu chybí konkrétní sdělení. Skutečnost, že je státní správa velmi silně ovlivněná politikou, je dlouho známá. Mohl nebezpečí přijetí daného zákona demonstrovat na příkladech. Mohl srovnat případy z minulosti a divákům i moderátorovi vysvětlit, jak s novým zákonem bude ještě jednodušší prosazovat silně politická a odborně pochybná rozhodnutí, která občanům rozhodně neprospějí.

Na část diváků může jeho projev působit jako hospodské tlachání, které zvládne téměř každý. Pokud se chystáte kritizovat něčí postup, výrazně lepšího přijetí u publika dosáhnete použitím konkrétních příkladů. Vaše kritika pak nebude vzbuzovat pochyby, bude skutečně působit jako oprávněná. A to by měl být cíl.